Málo komu se poštěstí národní dres obléknout! Jedním z těch šťastnějších je Pavel Šilhán, kudy vedla jeho cesta?

Pavel Šilhán brouzdá hokejbalová hřiště již od sezóny 2013. Po bezmála 9 letech dokázal poprvé zaujmout trenéra národního týmu. Pro Pavla to letos byla zlomová sezóna, kromě národního týmu poprvé oblékl extraligový dres a společně s dobřanskými šneky udrželi extraligu.

Ze začátku jsem cítil obrovskou nervozitu

Pavle, letos poprvé v extralize, jaký to byl pocit, když se hodila úplně první buly? Jak ses k tomuto mužstvu vůbec dostal?

Ze začátku jsem cítil obrovskou nervozitu, každý, kdo mě zná, tak ví, že jsem velký stresař, když mám před sebou důležité utkání. (smích) Chvíli jsem se musel se svým stresem a s rychlejším hokejbalem sžít, ale řekněme, že po 3 utkáních už jsem si to začal naplno užívat. K mužstvu jsem se dostal skrze pana Šlehofera, který mě v půlce letošní základní části oslovil, zdali bych neměl zájem. Bylo zrovna 3 dny po zápase v Dobřanech a já neváhal ani minutu a nabídku okamžitě přijal.

Na začátku jsem zmiňoval, že je to tvoje první vrcholná akce v životě, čemu přisuzuješ, že přišla až teď? Co se změnilo?

Přesně tak, jedná se o mojí první vrcholnou akci v reprezentačním dresu a já si to nesmírně užívám, že můžu hrát bok po boku nejlepších hráčů do 23 let. Na druhou otázku neznám moc odpověď, možná je to tím, že se snažím být na hřišti alespoň třikrát až čtyřikrát týdně, i když to bývá náročné skloubit s prací. (smích) Odměnou mi byli některé střelené branky a nejen individuální úspěchy, za což patří dík všem klukům z týmu.

Z pohledu výsledků, to ale pro tebe v nejvyšších soutěžích nebyla úspěšná sezóna. Jak to že se týmům nedařilo?

Do Dobřan jsem přišel, když se nacházeli místo před play off a hned jsem poznal, jak je ten tým silný. Tvoří ho převážně mladý kádr a možná i tím, že chvilkami chyběly zkušenosti, jsme si dokázali prohrát zápasy, které byly skvěle rozehrané, a tím jsme zbytečně přicházeli o body. Play off nám uniklo až na samém konci a nadcházející play down jsme zvládni na jedničku, kde i když nám šlo o hodně, jsme dokázali přepnout do vítězného módu. Co se Prachatic týče, tak sezónu jsme si rozehráli dobře, akorát čím více sezóna pokročila, tím méně hráčů jsme měli. Někteří nás opustili a my tak neměli kde hledat patřičnou kvalitu a náhradu za ně. Ono, když na zápas přijede 10 – 12 hráčů a podaří se vám urvat jenom 2 zápasy z 5, je to málo. I přes nepříznivé výsledky jsem si sezónu užil.

Foto: HBC Prachatiece. Pavel Šilhán se chystá na Evropský turnaj v kategorii U23!

V hokejbale má Česká republika vždy ty nejvyšší cíle

Na závěr sezóny si posílil domácí 2. ligový tým, který si dokázal dovézt až k titulu. V této soutěži si v základní části dokázal z 11 zápasů vytěžit 26 bodů, v play off si přidal dalších 14. V čem z tvého pohledu pramení tenhle úspěch? Cítíš, že je pro tebe soutěž moc jednoduchá?

Za naše chodím vždycky rád hrávat, je tam super parta, teď ještě posílená návratem trenérského esa Petra Kafky, který nás dokázal stmelit a dovézt až k titulu. Troufnu si říci, že z dvou třetin je titul hlavně jeho zásluha. Bohužel jsem v letošním ročníku moc zápasů za rezervu nenasbíral, přeci jen hlavním hracím časem je sobota, a to máme zápasy s Dobřany. Za mě to určitě není jednoduchá soutěž, protože v každé sezóně jsou zápasy více povedené, pak ale i méně a já jsem v rezervě zažil oba typy. Jsem rád, že jsem mohl být týmu v tomhle směru prospěšný a pomoct i tímhle k titulu.

Za necelý týden jedeš na Mistroství Evropy, jak daleko si myslíš že dojdete a kolik dáš gólů?

V hokejbale má Česká republika vždy ty nejvyšší cíle, takže i letos doufáme v jediné. Nedokážu odhadovat kolik branek střelím, když budeme vyhrávat, nemusím střelit ani jednu. Samozřejmě, když tam něco padne, budu rád. (smích)