Dělat trenéra není jednoduché, rozpovídal se Petr Košumberský

Práce trenéra už dávno převyšuje pouze činnost mezi mantinely. Pro trenérskou činnost začalo být čím dál více žádoucí, aby trenéři dokázali dětem prostředkovat sport zábavnější a udržitelnou formou. Této skutečnosti je si vědom i Petr Košumberský, jenž se snaží být dětem zároveň i kamarádem.

Dělat trenéra dětem v pubertě není jednoduché

Petře, vy trénujete starší žáky Suchdola nad Lužnicí, ze začátku se zeptám, co obnáší práce trenéra? Jaký je přesah trenéra mimo mantinely?

Dělat trenéra, v mém případě dětem ročníku 2008 a 2009, tedy již dětem v pubertě, není jednoduché. Dětem je třeba odpovídat a vysvětlovat, proč je konkrétní cvičení třeba trénovat, proč je důležité, trénovat jak dovednost s hokejkou, tak i fyzickou kondici, kdy zdokonalovaní fyzičky bývá pro děti mnohdy nepříjemné. Současně je potřeba děti cvičeními a naplní tréninků, zaujmout je tak, aby je hokejbal bavil. Práce trenéra taky obnáší, opět v mém případě, organizaci odjezdů na zápasy, shánění rodičů, které by mohli odvést děti na zápas. Zároveň čelit aktuálnímu stavu hráčů na marodce a případně tým doplňovat hráči z nižších věkových kategorii, jelikož soupiska starších žáků Suchdola čítá pouze 8 hráčů. Zbytek tedy doplňujeme hráči z mladších žáků. Současně jsou děti školou povinné a někdy mají zápasy kvůli prospěchu zakázané. Jindy zase mívají v čase zápasů i jiné koníčky.

V letošním ročníku jsou někdy nezvykle vysoké výsledky zápasů, je dle vás soutěž nevyrovnaná? Co hraje roli ve výsledkově jednostranných zápasech?

Myslím si, že soutěž je z hlediska výkonnosti poněkud nevyrovnaná. A to je většinou způsobeno malou základnou všech tymů, kdy, když řádí virózy a jiné nemoci. Mnohdy tedy hraje každý, kdo je registrován a má ruce a nohy. Takže nejsou výjimkou ani zápasy, které odehrají pouze mladší žáci. Byli i zápasy, kdy nastoupili pouze 3 věkově starší žáci a v této kategorii je každý rok opravdu znát z hlediska výšky hráčů, fyzické zdatnosti a podobně.

Od HBC Plzeň jste obdrželi vysokých 12:4. Západočeši patří dlouhodobě k lepším klubům, co se týče práce s mládeží. V čem vidíte největší rozdíl? Dělají oni něco jinak, lépe?

Ani bych neřekl, že dělají něco lépe. V každém týmu jsou nějací hráči, většinou jeden až dva, kteří jsou takzvanými tahouny týmu, tedy alespoň u nás na jihu Čech. Například v Plzni mají velkou hráčskou základnu, a tedy i většina dětí bývá výkonnostně stejně zdatných, mívají stejně vyrovnaně lajny, což si my dovolit nemůžeme. V loňské sezóně nastoupil plzeňský tým proti nám s 18 hráči. Všichni byli 170 centimetrů vysocí kluci, kteří byli velmi rychlí. Já mám v bráně klučíka, který má pod 150 centimetrů. Teprve přisel z přípravky do mladších žáků. V Plzni mají brankáře tři. Suchdol je malý městys, a tedy i dětí je u nás málo. V Jihočeském kraji jsme nejmenší město.

Starší žáci Suchdolu nad Lužnicí v zápase proti HBC Plzeň. Zdroj fotky: SK Suchdol nad Lužnicí.

Po odchodu syna do dorostu bych si chtěl hokejbal užívat už jen jako fanoušek

Jak jste se dostal k trénování? Co člověk musí podstoupit, než se postaví na střídačku?

Já se dříve věnoval aktivně fotbalu, hokejbal jsem hrál jen příležitostně. Když začal můj syn chodit, zjistil jsem, že se neumí k míči jaksi postavit, a tak jsem mu zkusil dát do ruky hokejku. Chodil jsem s ním na naše hokejbalové hřiště, které je dětem přístupné kdykoli, za což patří celému vedení SK velké díky. Následovaly zápasy za minipřípravku, kdy po skončení mého předchůdce jsem se začal věnovat trenérské činnosti a s mým synem vlastně rostu, čímž jsem částečně odpověděl na další otázku.

Jak dlouho jste trenérem? A jak dlouho ještě budete?

Trenérské činnosti se budu věnovat minimálně tuto sezónu, po odchodu syna do dorostu bych si chtěl hokejbal užívat už jen jako fanoušek. I vzhledem k mé pracovní vytíženosti, .ale to je ještě daleko.