Jak vidí minulou sezónu z pohledu regionálního svazu jeho předseda Ondřej Průša?

Veškeré regionální soutěže, ať je to 2. Liga či oblastní soutěže, zaštiťuje regionální svaz. Jak se na loňské ročníky soutěží ohlíží předseda svazu Čechy Jih Ondřej Průša? Jaké můžeme čekat změny a jak vidí fungování regionálního svazu? Co říká na mládež a hokejbal v regionu obecně?

Soutěž postupně gradovala ve velké finále

V regionu se hraje již jen 2. Liga. Jak se Vám líbila úroveň 2. Ligy v regionu Čechy Jih jako předsedovi regionu, a co říkáte na kvalitu soutěže?

Poprvé jsme organizovali pouze jednu seniorskou soutěž. Měl jsem obavy, jak moc velké budou rozdíly mezi týmy, které 2. ligu hrají pravidelně a týmy, které jsme do soutěže museli začlenit z nižší soutěže. Rozdíl byl znatelný. Tři nejvýše umístěné týmy byly odskočené od středu tabulky, stejně tak i poslední dva týmy. Takže herní kvalita ligy šla určitě dolů. Na druhou stranu jarní část ukázala, že pokud se týmy více koncentrují na dostatečný počet hráčů, kvalita utkání jde rapidně nahoru, což ukázalo play-off. Soutěž postupně gradovala ve velké finále. Dlouho jsem v regionu nezažil přes 100 diváků na všechna finálová utkání, kteří navíc hráčům vytvořili výbornou kulisu. Herně byly všechny zápasy skvělé. Oba finalisté si zaslouží absolutorium za organizaci utkání a přístup k finále.

Titul získala záloha Prachatic, je to nečekaný výsledek?

Jak se to vezme. Prachatice na podzim a Prachatice na jaře, to byly absolutně rozdílné týmy. Takže v tomto kontextu to takové překvapení není. Klub využil ustanovení řádu a zaměřil se více na doplnění B týmu hráči z Áčka přesunem hráčů mezi soupiskami. Bylo to samozřejmě téma pro ostatní kluby, ovšem nutno říct, že Prachatice byly v minulosti právě tím klubem, který nejvíce trpěl posilováním ostatních klubů například o hokejisty. Ať už to byla Betonova nebo Písek. Prachatice zkrátka využili řádu a soutěž vyhráli s hokejbalisty, které v průběhu let vychovali. To je výhoda velkého klubu.

Chtěli byste do budoucna úroveň 2. Ligy zvýšit? Přijdou nějaké změny v této soutěži?

Úroveň soutěže zvýší pouze kluby a jejich hráči. Nemyslím si, že bychom úroveň dokázali zvednout organizací. Změny budou v systému soutěže. Bohužel skončila Nová Včelnice, v soutěži tak bude 10 týmů. Kluby si na jednání odsouhlasili play-off pro 8 týmů, zároveň došlo k omezení přesunů hráčů mezi soupiskami do 2. Ligy na 3 hráče, stejně jako možnost 3 hráčů z A týmů na play-off.

V Prachaticích udělali dobré rozhodnutí

Přesunul bych se o něco dále. V regionu Jih je vidět, že týmy se chtějí prezentovat ve vyšších soutěžích. Prachatice jsou nově v Extralize, prvoligovým celkům se daří. České Budějovice chtějí také do Extraligy. Co to přináší regionu?

Chtějí a zároveň musí. Všechny kluby, které z regionu působí ve vyšších soutěžích, jsou těmi kluby, které vytváří největší základnu v regionu. Je logické, že chtějí zvyšovat svoji sportovní úroveň i v seniorech. Extraliga měla v minulosti v regionu tradici, ať už v Budějovicích nebo v Jindřichově Hradci. V Prachaticích udělali dobré rozhodnutí, už jen proto, že mají hráčský potenciál, dobré technické i finanční zázemí. Kam jinam by se měl klub posunout, než do nejvyšší soutěže. Dají tím odměnu městu, sobě a partnerům, zároveň svým mládežníkům motivaci. A svým způsobem dají motivaci i ostatním v regionu.

To samé můžeme říct o mládežnických soutěží. Ale jak se daří zlepšovat například Ligu starších a mladších žáků? Je v regionu dostatek dětí i pro kategorii přípravek?

Nikdy není dostatek dětí, obzvláště v dnešní době, kdy stát pro sport nedělá vůbec nic. Odhlédnu-li od financování, které je, mírně řečeno, hrubě podlimitní, tak zásadní problém vzniká ve vztahu sport a škola. Tady jsme zamrzli v devadesátých letech. NSA nedělá pro nápravu nic, ministerstvo školství druhé nic. Takže motivaci sportovat dává dětem pouze jejich vlastní okolí - rodiče, případně místní sociální skupina zaměřená na sport, tedy klub. Jenže sám klub žije často na hranici existence a velice těžko shání dobrovolníky, kteří na úkor své vlastní rodiny nebo snad práce, by v klubu vytvářeli patřičné a dostatečné zázemí. Jak odborné, tak sociální.

Zpět k otázce. Dětí je obecně ve sportu málo, takže také v hokejbale. I když se stále daří tradičním střediskům kategorie naplňovat. Opět platí, že soutěž se sama o sobě nezlepší. Zlepšit ji mohou jen kluby nebo hráči. Samozřejmě u těchto kategorií hraje roli formát soutěže, který se ale rok od roku mění především podle toho, kolik týmů v soutěži nakonec nastoupí.

Myslím, že ČMSHb pro náborovou činnost v klubech poskytuje dost podpůrných programů

Budete připravovat nějaké svazové akce, které by mohly klubům pomoct s náborem malých dětí?

Myslím, že ČMSHb pro náborovou činnost v klubech poskytuje dost podpůrných programů. Tím, že je region limitován jak funkcionářsky, tak v podstatě i finančně, nepovažuji jej za tu organizaci, která bude nositelem rozvojových myšlenek. Region vnímám především jako servisní organizaci. Naopak ČMSHb má za tímto účelem vytvořený silný aparát, který dobře pracuje při podpoře klubů.

Jak byste celkově zhodnotil chod regionu v minulé sezóně? A jak se těšíte na příští ročník hokejbalu? Očekáváte nějaké změny?

Chod regionu hodnotím spíše kladně. Hospodařili jsme s přebytkem asi 60 tisíc. Získali jsme tak prostředky, které plánujeme využít k podpoře klubů, které budou organizovat turnaje minipřípravek, přípravek a mladších žáků.

Těším se jako každý rok, už asi 25 let. Start soutěží má svoje kouzlo. Ne každá změna je k dobru, a tak co se týká soutěží doufám, že změn bude málo. Očekávám tedy, že se hráči, funkcionáři a diváci zase budou hokejbalem bavit. A pokud všichni budou na konci ročníku alespoň trochu spokojení, budu spokojený i já.